Komix: Pavouci
8. 9. 2011
Tina hraje počítačové hry a Katka jí znuděně pozoruje,když v tom jí přeruší mamka,která vešla do pokoje. ,,Dneska tady příjde Ryan na večeři,tak se hezky připravte. Doufám,že na něho budeš Katko milá!" Začala "kázat" . ,,Ale mami..Ryan je idiot." řekla trochu protivným hlasem Katka. ,,Není! Tina ho má třeba ráda..dokonce si s ním už i tyká..Viď Tinuško??" ,,Ano mamii.." odkývla Tina. ,,Prosímtě..to říká Tina jen proto,aby si u Tebe šplhla a měla klid." odsekla zase Katka. ,,To není pravda! Taky by sis s ním už mohla tykat,chodí se mnou docela dlouho.." ,,No,ale on to tykání jaksi nenabídl mě,ale jenom Tíně.." ,,Hmm..Tak já jdu dělat večeři,je půl páté a za hodinu tu má být..A Ty Katko do vany,včera ses nemyla..!" řekla mamka a odešla z pokoje.
,,No joo ježiši.." řekla Katka a šoupavým krokem šla do koupelny. Koupelna je hned vedle pokojíku Tini a Katky. Je to jen jejich koupelna,celkově jsou v domě koupelny tři.
Katka vešla do koupelny,zavřela si dveře a pustila do vany horkou vodu.Až byla vana plná,přilila si do vody pěnu a vana byla plná pěnových bublinek. Vysvlékla se,z kalhot si vytáhla svoji mp3,vlezla do vany a pustila si hudbu. Katka si užívala koupele a nevnímala okolí.
Tiše a pomalu lezl směrem k vaně hnusný,velký pavouk,který vylezl z umyvadla! Hezky si to tam po podlaze pochodoval a Katka ani nevěděla,že tam je,protože ho přes kravál v mp3 vůbec neslyšela. Pavouk ale do vany nevlezl,místo toho prolezl pod dveřmi do pokojíčku.
V pokojíčku si zrovna Tina pročesávala svoje dlouhé blonďaté vlasy,z kterých si opět udělala pletené copánky.
Pavouk se za ní ke stolu pomalinku tiše přibližoval.
Když se ale Tina otočila,tak se strašně zlekla.
Spatřila pavouka,rychlým krokem uskočila a začala hlasitě ječet !
,,Ááááá pomoooc..pomoooc aaa"
V tu ránu jak Tina hlasitě ječela se Katka vyřítila z koupelny obhlédnout,co se to děje..
Zjistila,že se Tina jenom lekla pavouka...Katka se začala smát ,odstrčila Tinu od pavouka a chtěla na něho dupnout.
To se jí ale nepodařilo,pavouk si jí všiml,vzal si to hezky po pokoji směrem ke dveřím a utekl ven z pokoje.
,,Sakra..hajzlík.." naštvala se Katka,když se jí nepodařilo pavouka "usmrtit".
,,Tyy jo..díky! Kdyby si nepřišla,tak by mě ten trapnej pavouk nejspíš sežral!!" přicupitala ke Katce Tina,která jí objala.
,,Ale prosímtě,sežral?? Vždyť je to jen malá,chlupatá,černá neškodná koule..A sežrat,ještě k tomu Tebe.." začala se smát Katka.
,,Heej..To byla tarantule.." poznamenala Tina
,,Na to si přišla až teď? No byla to tarantule,a co má být?" podívala se křivým obličejem Katka
,,Hmm..já jen,že tarantule koušou a některé jsou jedovaté.." řekla skleslým hlasem Tina..
,,No jo..tak už klid,už je pryč." uklidňovala Katka
,,Není! Si tady někde lítá po baráku!"
,,Hmmm.." Katka přestala Tinu uklidňovat..Očividně jí to vůbec nebavilo. Stejně sama dobře věděla,že dřív nebo později tu tarantuli zase někde v domě spatří.
V kuchyni mamka připravovala jídlo.
Dělala "humra" a u toho si vesele prozpěvovala..
,,Tino,Katko! Už si jděte sednout ke stolu,za chvíli to bude!" zavolala přes celý barák. Zavolala ještě třikrát,protože jí holky neslyšely,až teda napotřetí.
Pod linkou se obejvila tarantule. Je to ta samá,co je z pokojíku? Mamka si jí ale vůbec nevšimla a připravovala humra v pohodě dál.
Tarantule kuchyní jen proběhla.
Za půl hodinky mamka večeři dodělala. U dveří zazvonil zvonek a Tina se přiřítila otevřít.
Stál tam Ryan,svalnatý blonďák,usmál se na Tinu a objali se.Ryan vychází s Tinou moc dobře,ale s Katkou bohužel vůbec.
Katka se znuzeně sunula ke stolu,kde se usadila vedle Tiny.
Ryan se šel do kuchyně pozdravit s mamkou,potom se usadil naproti Tině a mamka začala podávat jídlo na stůl.
,,Snad Vám bude chutnat,dala jsem si záležet." usmála se mamka a odešla do kuchyně schovat zbytek jídla a vzít si jenom svůj talíř.
,,Kam šla?" zeptala se Katka,ale směrem k Tině,aby si Ryan nemyslel,že je to na něho.
Ale neúspěšně,protože Tina se cpala a odpověděl Ryan.
,,Šla jen schovat zbytek jídla,bude tu hned,uvidíš.." odpověděl klidným hlasem. ,,Hmm..a kdo říkal,že jsem se ptala Tebe?" zareagovala podrážděně Katka. ,,Ptala ses.." ,,Jo,ale né Tebe!" odsekla znovu Katka. ,,Hmm,jak myslíš." řekl Ryan,zase tím jeho klidným hlasem a dál si už Katky nevšímal a věnoval se jídlu.. Katka taky,ale měla chuť do Ryana rýpat.
Sama neví proč,ale Ryan jí byl vždycky nesympatický.
V kuchyni.
Mamka došla k lince a odložila jídlo,vzala si svůj talíř.
Když se však ale od linky otočila,nevěřila svým vlastním očím! Všude kolem ní lezly tarantule ! Obrovští,černí chlupatí pavouci se plížili k ní !
Mamka zaječela,chtěla utéct,ale uklouzla a spadla na podlahu.
Pavouci se na ní rychle vrhli, omotali jí po celém těle pavučinama a odtáhli oknem pryč.
(Omlouvám se za to pod hlavou od Ryana :D:D..)
Výkřik mamky ale nikdo neslyšel..Až na Ryana. Ale nebyl si jistý,jeslti se mu to jenom nezdálo.
,,Ehm..slyšely jste to?? Jakoby někdo zaječel.." zeptal se překvapeně Tiny a Katky.
,,To Ti asi zaječelo v hlavě." řekla otráveně Katka. ,,Ne neslyšela,proč?" řekla tázavě Tina.
Rayenovi to ale nedalo.
,,Půjdu se podívat do kuchyně..Myslím,že to bylo odtam." řekl,položil vidličku,vstal od stolu a odešel do kuchyně.
,,Tomu zase hrabe." řekla Katka Tině,když už Ryan nebyl v pokoji a začala se smát.Tina je jen trošku uchichtla.
Když Ryan vešel do kuchyně,nikde mamku neviděl.
,,Si tu?? Lásko??" volal po kuchyni,ale nic.Procházel si kuchyň sem a tam,šel směrem k lince.
Když byl u linky,tak se k němu přiřítilo zezadu plno tarantulí ! Otočil se..Jak je spatřil,šíleně se polekal,jedna tarantule ho kousla do nohy a zároveň se mu na tu druhou začaly sápat další tarantule,noha mu později uklouzla a on se hlavou bouchl silně do linky.
Upadl na zem a tarantule ho začaly obmotávat pavučinama.
Odtáhly si ho oknem pryč,stejně jako předtím mamku.
Ryan se nevracel do jídelny pět minut,deset minut,patnáct.
Pak se to už ale nelíbilo ani Tině a Katce a rozhodly se,že se půjdou po něm podívat.
Jakmile vešly do kuchyně,obě dvě zaječely.
Ryan tam sice už nebyl,protože ho tarantule už odtáhly pryč,ale opět se vrátily zpět do kuchyně číhat na další "kořist" .
Když tarantule Tinu s Katkou spatřily,tak se rychlým pohybem vrhly směrem k nim.
Obě dvě se cítily jako přikované k zemi,tak moc se bály. Ale naštěstí se Katka zavčas vzpamatovala.
,,Poběž!" vykřikla ,chytla Tinu za ruku a utíkaly směrem z kuchyně do pokojíku.
Tarantule se ale hnaly za něma.
Tina s Katkou doběhly do pokojíku a rychle za sebou přibouchly dveře.
,,Honem Tino! Musíme je držet!" vykřikla udýchaná Katka a držela dveře,Tina rychle Katce pomohla.
Katka dveře zamkla. Ale přesto na ně cítila nátlak,že se tarantule chtějí dostat dovnitř.
,,Co když se sem dostanou??" ptala se starostlivě Tina ,,Neboj,nedostanou.." odpověděla Katka. ,,Ale vždyť mohou podlézt dveře!" vykřikla v nejistotě Tina. A měla pravdu.
Tarantule začínaly podlézat dveře!
,,Honem,nahoru!" vykřikla Katka a ukázala směrem na postel.
Pošťouchla Tinu dopředu,aby mohla vylézt jako první. Tina rychle na postel vylezla,ale Katka to bohužel nestihla. Tarantule jí stáhly dolů doprostřed pokoje, a už jí začaly obmotávat pavučinou. Tíny na posteli si nevšímaly,zřejmě jí ani neviděly,protože na postel lezla před Katkou,a tak se tarantule zaměřily jen na Katku.
Nějaké tarantule jen tak pobíhaly po pokoji,a nějaké uprostřed pokoje obmotávaly Katku.
Katka se bránila,ale bohužel marně,tarantulí bylo moc.
Dokonce víc,než v kuchyni,kdoví,odkad se ty další potvory přířítily.
Tina sedící nahoře na postlei ale nic netušila. Měla strach se podívat dolů a vůbec netušila,co se tam děje.
,,Katuško?? Katko??" vydala ze sebe potichu. ,,Haloo? Kde si? Pojď už nahoru.." mluvila si pro sebe Tina..Ani si pomalu neuvědomovala,co říká.
,,Katkoo..kde sii.." začala pofňukávat. Jenom slyšela divné zvuky a tarantule,jak se procházejí po pokoji. Netušila ale,že ty "divné zvuky" jsou ty tarantulí,co obmotávají Katku.
Ale pak se podívala dolů a strašně se zděšila.
Spatřila pobíhající tarantule po pokojíku,to jí moc neudivilo,čekala to,ale to,co spatřila uprostřed?
Tarantule měly už Katku téměř celou obmotanou.
,,Néé to né! Katko!!" zvolala zoufale Tina,vzala polštář do ruky a mrskla ho směrem po tarantulích,které Katku obmotávaly. Ale bohužel marně. Tarantule se polštáře jen lekly,zasáhlo to asi jenom čtyři,potom se z okrajů pokoje téměř všechny tarantule začaly shromažďovat do středu pokoje ke Katce,omotaly jí rychle ještě víc a už jí táhly z pokoje pryč.
V pokoji zůstalo sedm tarantul,které si tam pochodovaly a nahoře v posteli k smrti vyděšená Tina,která všechno pozorovala.
Začala trochu pobrekávat.
,,Ach jo..co si teď počnu..Co mám dělat,kam jít.." šeptala si pro sebe Tina. Pak ale dostala nápad. ,,V pokoji je přece už jen sedm tarantul. Můžu seskočit dolů na stůl,rychle otevřít skříň,tam je takový velký polštář..Co kdybych ho vzala,a postříkala sajrajtem proti hmyzu,..Ten mám přece ve skříni taky..Achjo..Tak jdu do toho..Za zkoušku nic nedám.." řekla si Tina,a taky tak udělala.
Tina se posunula ke kraji posteli,a když se zrovna tarantule pohybovali spíše dál od skříně a blíž k posteli,skočila. Naštěstí dopadla správně,ale když seskočila ze stolu,tarantule si jí hnedka všimly a sunuly se směrem k ní.
A jedna po ní hned skočila,a lezla po ní směrem k hlavě.
Tina byla malá,a tak to tarantule měla velmi snadné.
,,Panebože fuj! Au!" vykřikla Tina,když jí tarantule kousla do ruky,protože se jí Tina snažila odhodit.Nakonec se jí naštěstí podařilo tarantuli odhodit až na druhý konec pokoje,a tam se tarantule rozplácla o zeď.Nebyla mrtvá,ale už se neuměla hýbat.
Ale tím si to rozhodně Tina neulehčila.
Protože se na ní vrhly další dvě tarantule.
Sápaly se po ní jako kočka po mlíku. Zakously se jí do rukou a Tina bolestně vykřikla a snažila se je setřást. Měla co dělat,ale nakonec úspěšně. Tarantule odhodila na ten samý konec,co tu předchozí a dopadly stejně. Tina už nestála jako kus dřeva na jednom místě,konečně jí došlo,že by po ní mohly skočit zbývající čtyři tarantule.
Naštěstí po ní skočit nestihly,protože se Tina urychleně vrhla ke skříni.
Otevřela jí,vyndala polštář,sprej proti hmyzu a celý ho nastříkala. Dala si záležet a musela zároveň uhýbat dvoum tarantulím,protože na ni útočily.
Doběhla k posteli,kde byli dvě tarantule,které nijak zvlášť rozzuřené nebyli,a tak se prvně vrhla na ně. Tina se rozpřáhla a udeřila je polštářem. Tarantule zabila nejen rána pošltářem,ale i účinky ze spreje. Tzv. nezemřely hned,ale ještě se na zemi pomalu dávily..
Zbývaly dvě. Ty byly ale opravdu velmi hodně rozzuřené a na Tinu se vrhly.
Tina je rychle práskla polštářem a bylo to.
,,Ufff...tak to by bylo..co teď.." oddechla si Tina. Co si ale počne teď? Ani neví,kolik je po celém domě tarantulí. Kam pude? Vždyť teď je to nebezpečné na každém rohu domu.
Tina si to ale uvědomila. Na to,že je dítě,jí velmi brzy došlo,že musí zjistit,odkud ty tarantule přichází. V jedné ruce držela posprejovaný pošltář a druhou měla prázdnou. Přemýšlela,co teď. Nakonec se rozhodla,že teda půjde a zjístí,odkud přicházejí,ale polštář si samozřejmně vezme sebou. Jako obranu,kdyby se po ní sápaly další tarantule. Z hluboka se nadechla a jednou rukou otevřela dveře od pokoje,velmi pomaličku,protože se obávala,že za dveřma na ní číhají další pavouci. Když ale dveře dootevřela,spadl jí kámen ze srdce. Žádné tarantule. Ale samozřejmě můžou být jinde. Tichým krokem vycupitala z pokoje. Zvuk tarantul slyšela z druhé konci chodby. Nadechla se a potichu šla. Po cestě spatřila jen jednu tarantuli,kterou stihla zabít dřív,než jí mohla tarantule pokousat. Potichu došla do ložnice,odkad se zvuk ozýval. Měla slzy na krajíčku,ale nakonec ty dveře stejnak otevřela. Nic. Žádné tarantule. Ale ten zvuk ano.
,,Hhhh" lekla se Tina,když spatřila RAKEV na druhé straně ložnice.
Zvuk byl převážně z té strany.Rakev byla ale pootevřená a tarantule nikde. Tina si myslela,že se jí to jen zdá,a tak si polštář hodila na křeslo u postele a šla hrdě k rakvi.
Došla k ní a začala si jí prohlížet.
,,Hmmm..kde se tady vzala? Ten zvuk se bere od ní.." přemýšlela Tina.
Najednou ze zespod postele začaly pomalu plížit tarantule.
Tina si jich všimla a zaječela. Tarantule ale neútočily,šly velmi pomalu. Tina teda začala pomalu couvat od rakve a od tarantulí.
Musela velmi pomalu. Kdyby zrychlila,tarantule by asi zrychlily taky.
Když pomalinku couvala,zádama na něco narazila.
,,Aaa" lekla se a otočila. Ale tam na ní nečekal žádný zjev,žádné monstrum,nic,co by jí mělo polekat. Právě naopak. Tině se rozzářily oči štěstím.
Stála tam mamka!
,,Tinuško!" zvolala a objala vystrašenou Tinu.
,,Mamii..kde si byla.." začala se Tina vyptávat.
,,Všechno Ti povím potom! Kde máš Katku?"
,,Katku..Katku si odtáhly pavouci mami..Bylo jich tolik..Snad sto!" řekla Tina a rozbrečela se.
,,Ach ne.." rozbrečela se taky mamka.
Nebylo ale času ronit pro Katku slzy. Tarantule se začaly přibližovat.
,,Tino pozor!" zvolala mamka,když jedna tarantule chtěla po Tině vyskočit. Mamka je začala zašlapávat.
,,Mami mami to nepomůže ..Počkej chvíli hned Ti pomůžu.." řekla Tina a běžela si do křesla pro polštář. Potom společně tarantule s mamkou začaly zabíjet.
Ale tarantulí bylo moc. Začaly vylézat z rakve.
,,Sakra do pr.." nadávala mamka.
S Tinou už nestíhaly tarantule zabíjet,navíc tarantule začaly být agresivnější.
,,Musíme rychle zmizet!" řekla mamka,chytla Tinu za ruku a táhla jí z ložnice ven.
Vešly do předsíně (předsíní je v domu taky víc),mamka zamkla dveře,
vzala nasprejovaný polštář a ucpala s ním škvíru pod dveřma,aby tarantule nemohly dovnitř.
,,Že nás to s Katkou nenapadlo.." řekla a povzdechla si pro sebe Tina.
Mamka si sedla s Tinou na gauč. Obě dvě byly velmi smutné a brečely. Tina se zadívala na mamku,a až teprve pak si všimla,že je zraněná v obličeji.
,,Mami..co to máš na obličeji..." řekla smutně Tina
,,To nic není broučku,to bude dobrý." řekla uklidňujícím hlasem mamka a chtěla si k sobě přisunout Tinu. Ale Tina se nedala. Chtěla slyšet pravdu.
,,Ne! Nech mě a řekni mi pravdu. Kde si byla,kde je Ryan..!! A co to máš na obličeji? Jak se Ti to stalo?" vyptávala se
,,No dobře..musím Ti říct pravdu..Tarantule mě odtáhly do sklepa v pavučině. Snažila jsem se z ní rozmotat,ale nešlo to. Ta pavučina dost pálila na tělo. Ve sklepě je taky hodně tarantulí,ale jak mě na to místo dotáhly,všechny se rozběhly pryč.Asi na "lov" . Já se snažila všemožně z pavučiny dostat,podařilo se mi udělat v ní malou díru,kterou sem se snažila postupně zvětšit. Když už jsem byla z ní skoro vysvobozená,uslyšela jsem,jak se pavouci vrací. Rychle jsem se obrátila na břicho tak,aby to vypadalo,že jsem omráčená a v pavučině stále dokonale zamotaná. Na zádech jsem totíž tu díru neměla,dělala jsem si jí ve předu. Tarantule sebou přivedly další oběť,došlo mi,že je to Ryan. Ale..ale..Ony ho pak začaly žrát! Bože..Já se na to celé ani nedívala,to bylo hrozné já.." nedořekla mamka a rozbrečela se.
,,Achjo mami..klid..prosím.." Tina nevěděla co říkat,protože taky brečela,ale nesnažila se to dávat najevo. Přitulila se k mamce,která si na ní položila ruku.
,,Musíme konat..Nemůžeme tu jen sedět,jak dvě buchty. Hmmm..přemýýšlej.." říkala si pro sebe mamka.
,,Mami? A co bude s Katkou?" zeptala se starostlivě a smutně Tina
,,Nechtěla jsem Ti to říkat..Ale jak tarantule ve sklepě sežraly Ryana,zase odběhly a já měla čas na útěk. Tak jsem se tedy vydala. Šla jsem do koupelny,byla jsem hodně poraněná v obličeji,začala jsem si ho ošetřovat.Pak jsem ale uslyšela,že do koupelny někdo jde.No,jde,ten zvuk tarantul. byly to ony. Schovala jsem se do vany,blbej nápad,ale naštěstí do vany nelezly. Přitáhly si sebou omotanou Katku..A tam..Jí začaly žrát..Já si musela rukou držet pusu,abych nezačala ječet,strašně jsem se rozbrečela,nevěděla jsem co dělat..Potom tarantule odešly.." brečela mamka u vyprávění. Tohle už hodně rozbrečelo i Tinu.
,,A jak si mě vůbec našla? Jak Tě napadlo jít do ložnice?" ptala se přes brek,tak měla mamka co dělat,aby Tině rozumněla.
,,Prostě jsem slyšela ten zvuk..A Tebe..Tak jsem tak utíkala.."
,,Ještě že si přišla mami..nevím,jak bych to bez Tebe dál zvládla.." naříkala smutně Tina
,,Musím něco vymyslet,musíme odsud pryč,tarantule se tady dřív nebo později stejně dostanou." řekla mamka neklidně. Snažila se uklidnit,aby nebrečela,dalo jí to zabrat,ale myšlení jí pomohlo. Napadl jí nápad.
,,Tinuško poslouchej..Máme v téhle místnosti okno..Otevřeme ho,pod oknem je strom,to Ty víš,není to moc vysoko..Seskočíme dolů..Musíme..Jiná cesta totiž odtud nevede.."
,,To nemyslíš vážně mami.." řekla Tina a začala brečet ještě víc.
,,Ano myslím to vážně! Taky se mi to vůbec nelíbí,ale chceš tady snad zemřít!?" začala mamka jednat velmi rázně. Protože jinak by Tinu nepřesvědčila. Navíc tarantule začaly prohryzávat dveře! Všimla si toho jen mamka,Tina ne.
,,Dělej,zvedej se,jdeme k oknu. První skočím já. Dole se stejně přichytím při pádu i stromu. Nic se nám nestane,neboj se,to není vysoko,bude to v pohodě. A až skočím,tak Tě pak chytím. Notak Tino. Musíme to udělat." jednala dál mamka
,,Tak dobře." řekla Tina. Vstaly z gauče a šly k pomalu bez řečí k oknu. Mamka ho otevřela..Dala pusu Tině,uklidnila jí a..Skočila..Opravdu se dole při pádu přichytila stromu,tak to dopadlo dobře.Tina se nahoře o mamku strachovala,ale jak viděla,že se jí nic nestalo,poskočila radostí.
Teď je řada na Tině.
,,Tino! Teď Ty!" začala volat ze spodu mamka.
,,Ale mami..co ..co když to nezvládnu? Co když se mi něco stane?" vymlouvala se koktavě Tina.
,,Tynuško prosím..Ty to dokážeš..Mě se nic nestalo,nestane se ani nic Tobě,navíc Tě chytím..Prosím,pospěš si!" prosila mamka,která pozorovala,že se tarantule blíží pomalu ze zadu k Tině. Tarantule nejspíše prokousaly dveře,jinak se totiž do pokoje dostat nemohly.
Mamka uvažovala o tom,zdali na ty tarantule Tinu upozornit. Nakonec se rozhodla.
,,Tino! Dělej! Okamžitě skoč!..Musíš! Tarantule jsou už za Tebou! Honem! Chytím Tě! Tak skoč!" zavolala mamka. Tina vyděšeně skočila. Mamka Tinu radostně chytla a objala.
,,No vidíš..Si skvělá,dokázala si to." chválila jí
,,Díky Tobě mami.." usmála se Tina.
Tarantule začaly lézt z pokoje dolů po domě!
,,Teď honem pryč!!!" vykřikla mamka.
Tina se rozeběhla a mamka za ní.
,,Mami mami ale kam??"
,,K autě!" vykřikla zase mamka a ukázala k autu.
Tarantule se začaly přibližovat.
Jenomže Tina se zastavila.
,,Tino!? Co to děláš proboha,běž!" zařvala mamka,když si všimla,že Tina zůstala stát.
,,Mamii.." začala brečet Tina. A teďka opravdu hystericky.
,,Coo? Co se Ti stalo??" ptala se nechápavě Tiny mamka.
Tina ale neodpověděla,tak mamka přitvrdila. Přece teď,když jsou za něma tarantule,si nemůže Tina usmyslet,že bude stát a fňukat!
,,Sakra Tino do prdele!!" rozčílila se mamka..Ale tohle jí vykouzlo,jinak by to Tině NIKDY neřekla.
A tohle právě Tinu rozbrečelo ještě víc.
Tarantule trochu zpomalily,to mamku trochu uklidnilo,ale byla šíleně nervózní,co má dělat,když tady stojí Tina přikovaná a brečí.
Rozhodla si,že jí vezme teda do náručí a poběží s ní v rukách.
,,Neee! Nech mě!" zaječela Tina,když jí mamka brala do náručí. Tak teda mamka Tinu jen objala a snažila se jí vysvětlit,že na takovéhle scénky není opravdu čas,...
,,Tino..Musíme jít..Prosím..Pokud nepůjdeš,tak Tě vezmu do náručí..Musíme jít,tarantule jsou za náma! Prosím Tynuško.." snažila se jí přemluvit.
,,Ale mamii..Copak tohle jde?? Katka zemřela! A já už jí nikdy neuvidím? Mamiii..Vždyť to ne..to.." koktala Tina přes brek.
A sakra.Tarantule se zase začaly docela rychle přibližovat.Mamka se honem snažila něco vymyslet,a tak něco plácla,hlavně proto,aby Tinu přesvědčila.
,,Ne..Tina se za pár měsíců vrátí jako duch a pak..A doktoří jí uživí no a.." už nevěděla co říkat dál,a tak řekla jenom tohle. Je to totální kravina,ale Tina brečela a zrovna moc nepřemýšlela,tak jí to uvěřila. Ale bylo pozdě.
Na mamku se vrhly tarantule! začaly po ní lézt nahoru,kousat jí..Chudák ona se snažila ubránit.
,,Ne mami!! Pomoc!! Sakra ne!! Co mám dělat!! Mami!" křičela zoufale a vystrašeně Tina,která nevěděla,co má dělat. Jak by taky mohla,když sleduje,jak jí tarantule zabíjejí mámu. Tina tam hystericky pobíhala,zašlápla pár tarantul,ale tarantule jí ignorovaly. Všechny útočily na mámu. Neštastná Tina se tarantulí snažila zašlapat co nejvíc,jenomže zbytečně,protože tarantule přicházely..Další a další..
,,Tyno!! Vypadni k tomu autu sakra!! Teď hned!!" dostala ze sebe mamka,kterou zaživa žraly tarantule. Měla co dělat,aby něco řekla. Ale musela se přemáhat,protože nechtěla,aby její dcera dopadla stejně.
,,Mami ne já Tě tu nenechám!" brečela hystericky Tina.
,,Dělej jdi do auta! Jeď pryč! Je odemčené a v autě pod sedadlem jsou schované klíčky,dělej,běž,b.." a potom tarantule prokousla mamce hrdlo,shodily jí na zem a žraly dál.
Tina si uvědomila,že už prostě nic nenadělá. Málem se jí podlomily nohy,ale to,co se stalo,jí rozhodně probralo.
Několik tarantulí se vrhlo na Tinu! Utíkaly na ní.
Tina se rozeběhla směrem k autě..
Zakopla. Spadla na hřebík,který se jí zabodnul do ruky.
,,Aaaa" zaječela,ohlédla se za sebe a spatřila plno tarantulí,jak se k ní hrnou.
Tina se se slzama v očích postavila na nohy a běžela dál k autu.
Auto bylo opravdu odemčené,Tina škubla rychle dveřma málem tak,že je vytrhla,vklouzla dovnitř a bleskurychle za sebou zavřela a zamkla dveře od auta.
Celá udýchaná se snažila pobrat dech.
Byla strašně unavená,seděla,přivřela oči..Ale ten krával jí rozhodně přinutil oči zase otevřít.
Tarantule lezly po celém autě a snažily se dostat dovnitř.
Tina se snažila najít klíčky pod sedadlem. Šmátrala tam rukou,později oběma,klíčky ne a ne najít. Jedna tarantule prokousla přední sklo. Tina se strašlivě polekala a snažila se ještě rychleji a snažlivěji klíčky najít. Tina je strašně drobná a div pod to sedadlo nezalezla celá.
Nakonec klíčky úplně vzadu u sedadla našla. Uchopila je a zbrkle zastrčila.
,,Ale...já nikdy autem nejela.." řekla si pro sebe. Ale strach jí přemohl,když se tarantulím začalo dařit prokousávat sklo.
Tina otočila klíčkama a auto nastartovalo,šlápla na plyn a rychle jela. Vyjela hroznou rychlostí a tak tarantule z auta popadaly.
Jenomže Tina rozhodně neměla ani trochu vyhráno.
Nikdy v autě nejela,a tak nevěděla,co je na co.
Samozřejmě,něco jako každý věděla.
Tina se oběvila v zatáčce.Zatáčka byla moc prudká a na kraji byl strom.
Jenomže v té rychlosti si nic neuvědomila a kvůli svojí zbrklosti a uspěchanosti místo na brzdu, šlápla na plyn.
Komentáře
Přehled komentářů
Compression est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre coeur bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/comment-fonctionne-le-cialis/
mam rada komixi
(martinka, 6. 10. 2012 13:52)ahoj te znicila sem mamce zivot skazila sem ji lide a profil secko je na mne a zitra jdu na plavani z mojim klukem menujese robin
Outrageous Blood Press - National Nerve
(ALorbcrirl, 9. 10. 2018 8:33)